O Michalovi ... Je předsedou klubu KARATE TYGR SHOTOKAN, který je gestorem a sponzorem Ligy talentů Je ekonomem Severomovského svazu karate Je Předsedou Středoevropské ligy talentů karate Je jedním z iniciátorů tohoto projektu Autor : Fr.Saidl

---

21.2.2008

Myšlenka, aneb jak to všechno začalo

Mohl bych možná napsat něco o karate ale toho je dost na jiných stránkách. Chci spíše ze svého pohledu trošičku něco málo říct o dětech, které u nás cvičí toto bojové umění. Jo, je to umění a trochu s nadsázkou je každý, kdo se mu věnuje více či méně umělcem.

Nejsme všichni stejní. Proto jsem použil „to více či méně“. Znamená to, že cvičící jsou různí věkem, fyzickou zdatností, technikovými dovednostmi, s rozličnou schopností zvládat vyšší zatížení v trénincích, zvláště se zaměřením na vytrvalost či rychlost a samozřejmě je tu taky různý stupeň psychické odolnosti. Já osobně si myslím, že právě psychická odolnost hraje velkou roli v tom jestli děti a mladí lidi cvičí, sportují, nebo se tomu věnují jen okrajově či vůbec. Vždyť v dnešní době počítačů a různých jiných lákadel ??? Samozřejmě jsou i různé jiné faktory, které ovlivňují naše schopnosti. Jedním z důležitých je motivace.

V jednotlivých oddílech a klubech cvičí hodně dětí či mladých lidí, ale jen málo z nich jsou ti, kteří se mohou zúčastňovat klasických turnajů. Ono totiž na klasických závodech začátečníci většinou nemají šanci prosadit se proti zkušenějším a technicky vyspělejším soupeřům. Děti a mladí lidi v jednotlivých oddílech cvičí spolu na trénincích, znají se mezi sebou a vědí kdo jaký je. Lepší - horší. Jsou takoví, kteří teprve začali nebo cvičí krátkou dobu, ještě nejsou patřičně technicky zdatní a umí prozatím jenom základy karate. Jiní nemají vypěstované dovednosti nutné k vystupování na klasických turnajích. Další jsou ve výuce trošičku pomalejší, prostě jim to nejde tak jako těm talentovanějším. A pak musím taky říct, že jsou i tací, kteří z pohledu trenérů nebudou asi nikdy na takové úrovni, aby mohli soutěžit na klasických turnajích. Přesto se ale snaží. Cvičí a je na nich vidět, že i když jim to tak moc nejde, chtějí taky něco dokázat.

Teď se vrhneme trochu na procenta a chci upozornit, že tyto počty jsou cca dle našeho klubu a je to pouze přibližný odhad. Myslím ale, že jinde je to asi tak zhruba stejné. Do klubu chodí určitý počet cvičících. Když vezmu v úvahu, že 15 až 20 % karateků jsou technicky vyspělí závodníci schopní soutěžit na klasických turnajích. Dalších cca. 10 až 15 % karateků cvičí pouze sami pro sebe a nechtějí soutěžit. Tak se tedy dopracujeme k 65 až 70 % karateků cvičících, cvičících, cvičících, cvičících…hurá jeden, dva možná tři schopní závodit…..cvičících a cvičících. No a tak se tedy pomalu ztrácí ona motivace a dojó se pomalu a jistě vyprázdňuje.

70 % z jakéhokoliv konkrétního čísla je hodně a tak jsme přemýšleli. Co s tím? A tu to vlastně vše začíná. Nejdříve spousta otázek. Čím udržet děti, aby neztratili chuť cvičit? Jak je naučit pravidla soutěží karate, včetně etiky. Jak je naučit zbavit se trémy ? Jak to udělat, aby si zhruba rovnocenní, třeba i s nízkým technickým stupněm, mohli vyzkoušet co umí ? Co úplní začátečníci nebo ti, co jim to nejde tak rychle ? Nemohou si to taky někde vyzkoušet ?

A tak přišla myšlenka na uspořádání soutěže i pro tuto velikou skupinu karateků. S tím však vyvstaly další otázky. Jak zajistit, aby se soutěž podobala klasické soutěži i s dodržováním pravidel WKF v co možná největší možné míře? Jak stanovit jednotlivé kategorie dle věku, dosažených technických znalostí a stupňů (kyu) ? Do jakého technického stupně se mohou karatekové zúčastnit? V jaké disciplíně můžou soutěžit začátečníci s menšími dovednostmi, třeba i bez znalosti KATA. Jak zajistit rozhodčí a technické zázemí soutěže? Kde na to, v dnešní době, získat nějaké finanční prostředky ? A spousta dalších otázek, včetně té nejdůležitější. Bude nám někdo ochoten pomoct ? A zdarma ?

Tak začalo shánění. Na počátku se sice našlo celkem dost lidí kteří se k této myšlence vyjadřovali spíše v negativistických postojích,ale stačilo pár nadšenců a soutěž byla na světě.

V nultém kole pořádaného pouze naším oddílem jsme si mohli vyzkoušet, zda-li to půjde dělat a jestli to vůbec k něčemu bude. Zúčastnili se i karatekové z jiného oddílu, takže byla i konkurence a rodiče, jakožto diváci, vytvořili soutěžícím perfektní atmosféru. A výsledek ? Dobrá myšlenka se prosadila. Ohlasy na soutěž byly výborné a tak pro nás vyvstala další jedna otázka. Co dál ? Bez pomoci to asi nepůjde a tak následovala nabídka spolupráce dalším oddílům ze severu Moravy. Pak první schůzka, rozpracování stylu soutěže a dohoda o spolupráci.

To, co následovalo není nutno tady rozepisovat. Snad jen to, že po přistoupení jednoho polského oddílu k dohodě se naše soutěž stala soutěží mezinárodní i s tím, že jedno kolo se konalo už i v Polsku. Vše můžete samozřejmě najít na těchto stránkách.

To by mohlo být vše, ale já bych se rád ještě jednou vrátil k myšlence, která předcházela vzniku této soutěže a oslovil rodiče, trenéry, oddíly a další, kteří o tuto soutěž mají zájem.

Tato soutěž, i když dnes už vypadá, myslím že po stránce pořadatelské i co se týká cen, medailí, diplomů a jiných náležitostí, má mnoho společného s klasickými turnaji organizovanými podle pravidel Českého svazu karate, dokonce si troufám říct, že často tyto turnaje předčívá, je přes to pořád určena jako startovací čára pro talenty karate. A co je hlavní. Má motivovat tu velkou již zmiňovanou cca 70-ti procentní skupinu dětí dále cvičit a učit se karate, i když se hodně z nich možná nikdy nevypracuje tak, aby se mohli zúčastnit na klasickém turnaji. Má taky za úkol k tomuto bojovému umění přilákat děti a mladé lidi. Spoléháme se na čestnost oddílů s tím, že se soutěže nezúčastňují špičkoví závodníci s vyšším technickým stupněm, než je stanoveno pravidly, běžně startující na klasických turnajích. Myslím, že to by ona myšlenka ztratila smysl.

Rád bych tímto taky požádat rodiče, případné diváky, trenéry a i všechny startující. Fanděte závodícím! Vytvoříte tak perfektní atmosféru, která jistě vybičuje k podávání větších výkonů.

A to je konec tohoto povídání. Na závěr snad ještě jedno. Uvítáme každého, kdo má zájem nějak nám pomoci. A to formou osobní pomoci při organizaci soutěží, finanční podporou či dary, dárky, reklamní předměty, ceny pro soutěžící a vítěze, nebo jiná pomoc v rámci Vašich možností. Taky je tu možnost pro oddíly a kluby přistoupit k dohodě a podílet se na organizování těchto soutěží. Ale to vše je již na těchto stránkách.