Shorei-ryu (pozdější označení pro všechny vnitřní školy) se vyznačuje především svými postoji zakotvenými na zemi a speciálními dechovými technikami (Ibuki a Nogare°a). Pohyby jsou méně rychlé než v Shorin-ryu, jsou však v dokonalé harmonii s dýcháním. Největší systémy klasifikované v Shorei-ryu jsou Goju-ryu a Uechi-ryu.

Naha-te znamená doslova "ruka z Naha" (Nahaje dnešní hlavní město Okinawy). Všeobecně se všechny bojové systémy, které se vyučovaly na školách v Naha nazývaly Naha-te. Tyto bojové systémy byly ovlivněny čínskými vnitřními (měkkými systémy) a vytvořily spolu s později vzniklým Uechi-ryu hlavní systém Shorei-ryu.

Techniky Naha-te jsou převážně zpřízněny s Kungfu z jižní Číny. Je kladen větší důraz na použití horních končetin (krátké pěstní techniky, techniky boje na blízko, pevná postavení). Zvlášt' zdůrazněno je Ibuki (dechové cvičení). Z kata Naha-te (Seishan, Seienchin, Saifa, Shisochin, Shochin, Koshiki Naihanchi, Sanseiru, Suparinpei aj.) se hlavně vyvinuly pozdější kata Goju-ryu.

První bojový styl v Naha vznikl už dřív a sice u mistra Ason. Byl postaven na kata Naihanchi (Tekki) a byl předáván dál prostřenictvím Sakiyama, bohužel však s posledním mistrem Tomigusuku zanikl. O tomto bojovém umění se nic bližšího neví. Od Tomigisku po Higashionna je historie Naha-te neznámá. Dalším známým jménem

v Naha-te byl Kanryo Higashionna (1853-1916). Poté co se vyškolil v Číně, založil v Naha školu, ve které poprvé v Okinawě učil měkké bojové umění z Číny. Jeho žákem byl Chojun Miyagi, který po dalších studiích v Číně založil Goju-ryu, nejdůležitější směr Naha-te.