Goju ryu je dnes označováno jako jeden ze čtyř největších japonských systémů karate má, sice okinawský původ, protože je založeno na Kanryo Higashionnovu Naha-te (Shorei ryu). Původně se Naha-te dělilo na dva směry: Ason a Waichizan. Linie Ason zanikla s jejím posledním mistrem Tomigusuku. Linie Waichinzan přešla dědičně přes mistra Higashionna a mistra Miyagiho, kteří jí oba obohatili o nové prvky, v dnešní Goju ryu.

Základní kámen systému položil Kanryo Higashionna, který studoval v Číně více stylů Chuan-fa (styl zářícího jara, boží ctitelky, bílého jeřába a tai chi chuan). Když se vrátil na Okinawu, učil systém, který je možno chápat jako syntézu těchto čínských stylů. Celkový aspekt energie dnešního Goju-stylů byl stanoven už za doby Higashionna a za Miyagiho se jen nepatrně změnil. Kata, ve kterých se tento aspekt projevuje především silným břišním dýcháním (Ibuki), obsahují odhlédnuto od formálního vzhledu principy čínského Chi-kung.

Když se Higashionna vrátil roku 1887 z Číny, začal šířit svou výuku v Naha (Tondo, Naha-shi ). Jeho cvičební styl vykazuje mnohé charakteristiky jižních čínských škol. Obsahuje stejný technický koncept a ten stejný pohled na práci s vnitřní energií (Ki) jako např. Tai-chi chuan. Higaonna pojmenoval svůj styl jednoduše Naha-te. Jako to už před ním udělal Ason a Waichinzan.

Mistr Higashionna měl pět významných žáků, Miyagi, Kyoda, Gusukuma, Shiroma a Motoda. Juhatsu Kyoda byl Uchi-deshi stylu.

Tak zažilo staré Naha-te pod vedením Chojuna Miyagiho (1888-1953) nový rozkvět. Tento mistr cestoval v mládí do Číny a studoval tam praktiky zen a Chuan-fa stylu Pa-kua. Když se roku 1920 vrátil do Okinawy, vytvořil nový systém. Rozpracoval obě formy kata Gekisai, které tedˇ byly mnohem jednodušší a kratší než klasické formy, a od té doby používány k uvedení začátečníků do stylu. Můžeme zde vidět vliv Itosua, který založil v Shorin ryu kata Pinan.

Současně vypracoval mistr dnešní formu Tensho. Svůj jedinečný mistrovský kousek Tensho je přepracovaná forma čínského Tao Rokishu z Tang-lang stylu jižních škol.

V následujících letech procestoval Miyagi země Pacifiku, aby šířil svůj styl. V roce 1929, sedm let po mistrovi Funakoshimu, se v Japonsku konala velká demonstrace jeho umění. V té době už v Okinawě vyškolil celou řadu významných žáků (Meitoku Yagi, Seiko Higa, Eiichi Miyazato aj.). Do roku 1935 zůstal v Japonsku, kde jmenoval svým nástupcem v Japonsku známého japonského mistra Gogena Yamaguchiho.

Jméno Goju ryu bylo poprvé použito v roce 1929. Když se v témže roce konala v Japonsku velká demonstrace všech bojových umění, poslal mistr svého žáka Shinzato Jinana, aby ho zastupoval. Všichni přítomní byli zástupci významných japonských škol bojových umění. Když se jeden jiný mistr zeptal Shinzata, který styl zastupuje nevěděl tento nejdříve co má odpovědět. V Okinawě nebylo obvyklé, aby umění příslušného mistra mělo své vlastní jméno. Vše bylo shrnuto pod pojmem Shorin ryu (Shuri-te a Tomari-te ) a Shorei ryu (Hana-te). Shinzato rychle zapřemýšlel a řekl: jeho styl se jmenuje Hanko ryu („Hanko“ znamená „polo-těžký“). Na Okinawě vyprávěl Shinzato o příhodě mistrovi Miyagi a ten, také mistr poezie a básnického umění, citoval větu ze „Sedmi eposů čínských pěstí“ (Bubishi), všechno ve vesmíru dýchá tvrdě a měkce“. Z tohoto citátu pochází název „Goju ryu“ (Goju znamená tvrdý-měkký).

V roce 1935 se vrátil mistr Miyagi definitivně na Okinawu a vyučoval do konce svého života. V roce 1952 bylo založeno sdružení okinawského Goju ryu. O rok později, 8.října 1953, mistr zemřel. Zanechal jak v Okinawě, tak v Japonsku mnoho významných žáků. Přesto však hned po mistrově smrti začal rozpad Goju ryu. Byl to počátek věčného boje mezi školami, který trvá dodnes.

Okinawské Goju ryu přivedlo na svět mnoho významných mistrů. Zde i najdeme vnitřní linii (Uchi-deshi) stylu, která je zastoupená Meitoku Yagim. Vnějším žákem byl sensei Seiko Higa. Byl velkolepý učitel a zastupoval mistra Miyagiho vždy, když se nacházel v cizině. Četná jména, která dnes známe, jsou žáky senseie Higa. Tak učil tento mistr Seikichi Toguchi, který vede dojo Shoreikan v Tokyu a Toshio Tamano. Velký mistr okinawského Kobuda, Matayoshi, studoval karate převážně pod vedením mistra Seiko Higi. To stejné platí pro Morio Hiagonnu, dnešního technického ředitele okinawského sdružení Goju .Také mistr Izumigawa z Japonska byl žákem Seiko Higi.

Jiný velmi silný vliv na okinawské Goju ryu měl mistr Miyazato Eiichi, další žák Miyagiho. Mistr Miyazato je na Okinawě velmi známý a vyučuje v největším okinawském doju (Yundokan v Naha).

Okinawské Goju ryu se přísně drží směrnic, která vydal pro cvičení karate mistr Miyagi. Zápas je z tohoto systému vyloučen, a tím se ocitá v ostrém protikladu s tendencemi, které se v Japonsku vyvinuly. Hlavní body tradičního Goju ryu jsou:

Te chikatemani: tento cvičební postup předepisuje, že tradiční kata musí být cvičena se zvláštní pozorností a nesmějí být změněna. Mistr Miyagi založil jako uvedení do systému kata tohoto stylu “Fukyu kata“, která jsou dnes cvičena v mnohých variantách i v jiných stylech. Tomu odpovídají Taikyoku kata v Shotokan ryu.

Bunkai: použití klasických kata, jak v celku tak i při cvičení jejich jednotlivých kombinací a technik s partnerem. Tento druh cvičení se rozšiřuje do všech oblastí Yakusoku kumite (odmítající boj).

Te tochimani: rozšířená forma Bunkai, ve které se volně rozhoduje. Odpovídá zhruba Jiyu ippon kumite z systému Shotokan.

Ikukumi: cvičení skutečného boje. Výše postavený se smí jen bránit, aniž by odrazil útok, zatímco partner se ho snaží opravdu a s plnou silou zasáhnout.

Dnes existuje mnoho rozruchu kolem tohoto předepsaného tradičního systému mistra Miyagiho. Stejně orientovaní se semkli a snaží se prosadit svou vůli prostřednictvím silných svazů. Kromě nich existuje v Godžu ještě dnes mnoho roztříštěných směrů s velmi rozdílnými tendencemi. Miyagi Takachi (syn mistra) např. vyučuje v Tokiu styl Goju, ze kterého opět odstranil všechny Shinto principy, které do systému přijal jeho otec. Tím se nachází v ostrém protikladu k japonskému Goju ryu (Gogen Jamaguchi), ve kterém hraje Shinto filozofie důležitou úlohu.

Charakteristiky typické pro Goju ryu jsou stejné jako pro Higashionnovo Naha-te. Používají se stabilní a silové (Sanchin dachi), ale také pružné a pohyblivé postoje (Nekoashi dachi). Techniky nohou směřují jen zřídka výš než do podbříšku. Techniky rukou, které pocházejí vždy ze stylů jižní Číny (ctitelka boží a bílý jeřáb), se skládají většinou z kulatých odzbrojených pohybů (Mawashi uke) a jsou velmi zpřízněné s čínským Wing-chun. Všechny pohyby jsou provázeny zvučným dýcháním bránicí (ibuki), které způsobuje, že tělo může odolat i těžkým útočným technikám beze škod. Mistr Miyagi zahrnul i mnohé metody indické jogy. Klíčová postavení stylu jsou Sanchin dachi, Shiko dachi a Nekoashi dachi. Každý naplňuje jednotlivý smysl, jak vzhledem k terapeutickému tak i mechanickému zřeteli: Shiko dachi směřuje na práci boků v otevření, Sanchin dachi v zavření (uvolnění a napětí). Střídaní obou vede dosažení dobré rovnováhy a postoje a umožňuje i přesto měkké pohyby. Nekoashi dachi se často používá jako mezipostavení pro rychlé a mrštné pohyby těla.