Roku 1922 potkal Ohtsuka mistra Funakoshi a stal se jeho žákem. Zůstal u něj 8 let, než se od něho nakonec odloučil, aby rozvíjel svůj vlastní styl. Tak vzniklo roku 1934 Wado-ryu.

Wa" (mír, harmonie) ukazuje na měkké bojové umění. 1 když Wadoryu učilo původně ta stejná kata jako Shotokan-ryu, pustil se mistr Ohtsuka přece jen do některy" ch změn, aby tím uskutečnil své vlastní pojetí bojového umění. V první řadě odstranil všechny do široka napřežené pohyby, zkrátil postoje a ziněnil ty techniky, které musely být prováděny s velkým vynaložením energie. Všechny tyto techniky změnil do pohybových forem, ve ktery" ch bylo možná největší hospodárnost, šetrnost, aby se docílilo nejvýšší účinosti. Říká se, že u toho studoval pohybový obraz starých lidí a zjistil u nich toto spojení mezi rozumem a působností.

Odpovídajícně tomuto principu je ve Wado-ryu kladen důraz na pohyb těla. Výsledek těchto úvah bylo bojové wnění, které obsahovalo mnoho různých forem Tai-sabaki (Yokeru koto). Pohyby ve Wado-ryu jsou vedeny těsněji než v Shotokan, jsou méně přímé a zdůrazňují vy

hnutí se. Také v nich lze najít mnoho paralel ke Kendu, Aikidu a Ju-jutsu.

Technicky vzato spočívá Wado-ryu v užití třech principů (San-i-itai):

▪ Ten-i - změna postavení
▪ Ten-tai - přenesení váhy těla
▪ Ten-gi - použití technik

Jak bylo výše zmíněno klade se ve Wado-ryu zvláštní důraz na vyhnutí se. K tomu se ve stylu rozlišují tři základní pravidla:

▪ Nagosu - dýchání jako voda (plynule dýchat)
▪ Inasu - nechat klouzat okolo
▪ Noru - ovinout

Vyhnutí se (Yokuru koto) je vždy provázeno precizním na Kyusho (vitální bod) orientovaným Atemi (úderem) a často končí vrhací technikou.

Ohtsuka založil styl původně na základě devíti Kata. Jako v Shotokan-ryu zohlednil pět Pinan (Heian) jako základ stylu a učil Kushanku jako přímé pokračování Heian. Souběžně s tím rozvinul z Naihanchi (Tekki) Seishan (Hangetsu). Z Seishan a Kushanku vyvinul Chinto (Gankaku), které označil jako nejvyšší Kata stylu. Dnes má Wado-ryu mnohem větší počet Kata.