|
Na Okinawě existuje vesnička Gushikawa, dnešním
studentům karate již neznámá. Kdysi to však bylo místo, kde se psala
jedna z nejbarvitějších legend v oblasti bojového umění. Stojí zde
strom, který se stal slavným na přelomu století, a to díky vesničanovi
jménem Agena. Agena, přezdívaný „malý klidný", se narodil v roce 1870
jako první syn v rodině střední vrstvy. Jako mladík se stal jedním z
prvních studentů karate, kteří neměli urozený původ, a byl nakonec
prohlášen, jako jeden z mála, za žijícího bushi. Navzdory křehké fyzické
stavbě těla byl posedlý myšlenkou stát se mužem „železné pěsti" a
„ocelových prstů". Tento cíl sledoval s naprosto fanatickým úsilím a
pokračoval v něm tak dlouho, dokud nebyl schopen podávat tak
neuvěřitelné výkony, že je díky nim dodnes slavný. |
|
|
|
|
Matsumora Chikudon
Peichin Kosaku byl předním bushi z vesnice Tomari a byl prvním synem Matsumory
Kotena z původního klanu Yuji, jenž byl nepřímým potomkem prvního krále Sho. V
dobách svého dětství byl nazýván Tarukane, v čínštině Yuikan. Když vyrostl v
muže, zůstal Matsumora na výšku poněkud malým, ale jeho široká ramena a masivní
hrud odhalovaly svalnaté tělo. Jako chlapec studoval čínské klasiky a
konfucianismus na škole ve vesnici Tomari určené pro mladé muže z rodin vyššího
postavení. Jeho původ přirozeně vyžadoval také studium společenské etikety, ale
i bojových dovedností bushi. Od dětství byli jeho učiteli karate Uku Giko (1800
- 1850) a Teruya Kishin (1804 - 1864), pod jejichž vedením pilně studoval. Byl
prvně vyškolen pod dohledem Uka na jeho panství a ...
|
|
|
|
Fukien stáli dva muži - mladík jménem Yara a starý
muž, jeho učitel Wong Chung Yoh, u kterého Yara strávil studiem bojových
umění dlouhých dvacet let. „Stýská se ti po domově", konstatoval, „ale
neměj strach, již brzy se dostaneš domů." „Jsem zvědavý, jestli u nás
doma zůstalo vše při starém", odvětil Yara.Mladík měl skutečné důvody k
obavám z toho, co ho doma očekává. Ze své rodné vesnice Chatan na
Okinawě totiž odešel ve svých dvanácti letech. A bylo to vskutku těžké
období, než si zvykl na život daleko od svých blízkých. Byl nucen učit
se nový jazyk a pomalu si osvojovat nové dovednosti v bojových uměních.
To druhé bylo mnohem obtížnější, neboť disciplína mu nebyla vlastní.
|
|
|
|
|
Itoman je provincií
jižního cípu Okinawy. V průběhu feudální éry v Japonsku byli Evropané všemožně
odrazováni od vstupu do této země, a Okinawa byla přirozenou zastávkou a
kotvištěm pro lodi, které se o něj pokoušely. Lidé z Okinawy byli přátelští a
povolovali lodím kotvit tak dlouho, jak potřebovaly. Většinu z evropských
obchodníků tvořili Nizozemci a Portugalci, a byla to pouze záležitost času, kdy
evropští námořníci, vzdáleni na dlouhou dobu od svých domovů, začnou žít s
okinawskými ženami. Ačkoliv většina námořníků vykonávala své potřeby pod
červenými lucernami města Naha, našli se i tací, kteří překračovali stanovené
meze a brali si okinawské ženy za manželky.
|
|
|