Protahování svalů bylo vždy nedílnou součástí tělovýchovné sportovní praxe. Ovšem názory na nejvhodnější metody svalového protahování se vyvíjely a měnily. Zatímco dříve bylo samozřejmé používat švihových pohybů a hmitání, dnes se všeobecně soudí, že účinnější je protahování pomalé a plynulé. Způsoby svalového protahování:

Aminokyseliny jsou molekuly obsahující vodík, uhlík, kyslík a dusík. Dusík je ve formě aminoskupiny, typické právě jen pro aminokyseliny. Přeměnou aminokyselin se vytváří z aminoskupiny močovina jako odpadní produkt, a z tzv. uhlíkaté kostry po odstranění dusíku vznikají látky, které se účastní další přeměny, a to podle typu aminokyseliny.

Na tomto základě se aminokyseliny dělí na tzv. glukogenní (z jejich koster vzniká glykogen), ketogenní (z jejich koster vzniká tuk) a smíšené, z nichž částečně vzniká tuk i glykogen. Za stavu katabolismu (stav, kdy převyšuje rozklad nad syntézou - nedostatečný příjem energie, odbourávání svalů) se tedy z aminokyselin mohou vytvářet energetické zdroje, použitelné k tvorbě glykogenu nebo tuku...

Ačkoli na Východě je slovo KI již odedávna užíváno pro označování velkého počtu věcí, počínaje KI vesmíru a konče všedními věcmi kolem nás, nevědí mnozí, kdo toto slovo používají, do jaké míry je „každodenní" KI spojeno s KI vesmíru nebo že mezi oběma KI existuje vůbec nějaký vztah. Jak nám říká našich pět smyslů, má vesmír, v němž v současně době žijeme, barvu a tvar. Ale jaká je skutečná podstata tohoto vesmíru? Všechno, co má tvar, musí mít také nějaký začátek. Např. o slunci se říká, že teď pálí, ale musí být daný nějaký počátek tohoto ohně. Musí být daný také oheň, než oheň začal. Budeme-li pátrat po původu všech věcí, dosáhneme bodu, v němž neexistovalo nic. Na druhé straně nemůže „nic" nic vyprodukovat ...